Otce učitele ze Sept-Fons
Výňatek z homílie Mons. Périsseta u příležitosti jáhenského svěcení bratra Ondřeje
Jak vznešená cesta víry, nechat se formovat posláním, které je třeba naplnit! Především proto, že tato úloha je od Boha. Bůh nám však přichází na pomoc tím, že nás zbavuje nejen všech materiálních statků, ale i nás samotných – k tomuto sebeobětování, kterému je nutné přitakávat každý den, jste se zavázal při složení mnišských slibů –, aby nás naplnil podle svých kriterií. (...) Mnozí řeknou, že to je čiré bláznovství. Taková je stále častěji reakce naší konzumní společnosti na mnišský život a na zasvěcení sebe sama službě církvi. To však je Boží moudrost, neboť „Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí“ (I K 1,21). Logika spásy prostřednictvím Kříže nás zajisté přivádí k tomuto bláznovství, ale jeho prostřednictvím ke slávě a k radosti stále nového života, ke Vzkříšení. Aby to bylo možné, Bůh vás naplňuje svým Duchem, který při svěcení sestupuje na vás a do vás se svými sedmero dary a z vaší strany očekává pouze naprostou otevřenost. Jaká milost nechat se takto vést a být ovládán Duchem svatým, abyste sloužil Kristově církvi tím, že budete sloužit svým bratřím! Ale také jaká odpovědnost vůči Bohu a církvi, vůči vaší mnišské komunitě, vzít dnes na sebe úkol služby v sebeobětování, jako svíčka, která se spotřebovává tím, že dává světlo, jako kadidlo, které voní, když se mlčky šíří všude kolem. Sliby, které za okamžik složíte, vás k tomu zavazují; i sám Bůh se zavazuje vůči vám, neboť na závěr vašich slibů vám řeknu: Kéž Bůh, který ve vás začal dobré dílo, je dovede k dokonalosti! Jděte tedy s důvěrou, milý bratře Ondřeji, v síle daru, který obsahuje jáhenský stav, „jako byste viděl neviditelného“ jako Abraham a svatí zakladatelé řádu, jako Panna Marie, Matka Boží a Matka církve, která chtěla být jen „služebnice Páně“ (L 1,38).
Únor 2009