Mnišský život v Novém Dvoře

Lectio divina

„Poslouchat dobrovolně svatá čtení a oddávat se horlivě modlitbě.“

Řehole svatého Benedikta, kapitola 4.

„Zahálka je nepřítelem duše. Proto mají být bratři v určité hodiny zaměstnáni tělesnou prací, v jiné hodiny zase svatým čtením.“

Řehole svatého Benedikta, kapitola 48.

Lectio divina je klidná, pozvolná četba, která postihuje člověka v jeho celistvosti a pomáhá mu, aby prohloubil svůj vztah s Bohem. Klidná, pozvolná četba znamená, že nezáleží na tom, přečteme-li určitý počet stran... Nepátráme po informacích... Hodnota lectio divina nespočívá v nových myšlenkách, které v nás taková četba může vyvolat, ale v tom, čím nám pomáhá se stát... Je to četba spojená s usebráním, utkaná z modlitby. Je to četba směřující k sjednocení s Bohem, k „přebývání s ním“. Nejde o to o věcech přemýšlet, ale nechat se jimi prostoupit. (Dom Ambrose)