Štědrost plodí štědrost
I v době krize žijeme v západní Evropě nad své potřeby. Je tomu tak i v Česku, ačkoli možná trochu méně než ve Francii. Kolik zbytečných věcí zatěžuje i nás, mnichy! Ze dvou lidí má jeden starost, aby netloustl, druhý aby se najedl dosyta. Takhle uvažovat je trochu drsné, ale není to snad pravda? Hranice mezi hojností a nouzí není dána geograficky: před našimi dveřmi se nacházejí lidé, kterým chybí i to nejnutnější.
Zkušenost nám ukázala, že štědrost nekonkuruje štědrosti. Velkoryse jste nám pomohli postavit klášter a dům pro hosty. Kdo se naučil dávat pro přitažlivé projekty, může tento zvyk zachovat a rozšířit ho i na jiné, méně zjevné, avšak stejně reálné potřeby. Obdarovat potřebného obohacuje dárce stejně jako obdarovaného. Jeho obzor se rozšiřuje o skutečnost druhého. I když naše stavební práce nejsou u konce, potřebujeme nyní méně peněz. Můžete podporovat jiné řeholní komunity nebo jiné organizace, které potřebují Vaši pomoc. Učiňte to s rozvahou.
Benedikt XVI. opakuje, že kontemplativním řádům je třeba pomáhat. I když mniši a mnišky mohou žít ze své práce, čas, který zasvěcují Bohu, zkracuje dobu věnovanou světským úkolům a tím zmenšuje jejich příjmy. Zřídka kdy jsou schopni sami zajistit údržbu svých budov. A co teprve nové fundace nebo kláštery, které válka donucuje k přesídlení nebo je ničí! V naší blízkosti či daleko od nás se rodí nebo přežívají mladé komunity. Někdy i v zemích, kde je víra pronásledována. Měli bychom je nechat zadusit pro nedostatek prostředků? Pokaždé, když je to jen trochu možné, dělíme se o Vaše dary s mnišskými komunitami, které jsou nám blízké.
Dávejte i nadále podle svých možností. Taková gesta zůstanou: kameny, z nichž jsou vybudovány naše kláštery i jejich živé kameny, bratři, kteří v nich žijí, uchovají před Bohem vzpomínku na Vaši štědrost..
Letnice 2009