Dům pro hosty v Novém Dvoře
Koncem června přijede biskup Mons. Radkovský požehnat náš dům pro hosty, jehož stavba konečně spěje k závěru. Od založení jsme přijímali hosty v sotva dokončených pokojích. Předkládali jsme jim jídla, která vycházela z toho, co jedli bratři. Rádi bychom našim hostům poděkovali za shovívavost. Nový dům pro hosty nám umožní lepší přijetí.
U jeho severního vchodu je prostorná místnost určená návštěvníkům. Najdou zde výstavu fotografií, možnost shlédnout krátký film o životě mnichů v Novém Dvoře (Prostor ticha od Marie Šandové), knihy, pár klášterních produktů, různé drobné náboženské předměty a informace o možnosti zúčastnit se bohoslužeb. Zbývající část přízemí zaujímá kuchyň, jídelny a hovorny, kde se bratři setkávají se svými rodinami. Tyto klenuté prostory, jež se otevírají na východ do lesnaté krajiny, stále připomínají, že budova, postavená v roce 1760, sloužila jako stáj. V patře, kde jsou pokoje, jsou vidět trámy bývalé stodoly, v níž se skladovalo seno. Svatý Benedikt žádá na mniších, aby přijímali přednostně kněze a poutníky. Náš dům pro hosty bude tedy určen především těm, kteří chtějí pobýt několik dní v klášteře, aby v něm nalezli ticho, možnost se modlit nebo znovu popadnout dech: kněžím, řeholníkům a mužům, kteří touží uchýlit se do ústraní kláštera. Mniši by neměli mít přímý apoštolát ani vůči hostům. Zato nabízejí těm, kteří si přejí pobýt s nimi několik dní, aby se s nimi podělili o život, který sami vedou po celý dlouhý rok, a využili ke svému prospěchu nabízené prostředí. Spolu s komunitou se naši hosté mohou účastnit bohoslužeb v kostele. V domě pro hosty naleznou dostatek knih i kapli k modlitbě. Budou jíst mlčky a při obědě naslouchat četbě. Budou-li chtít, budou moci manuálně pracovat a setkat se s nějakým mnichem. Po návratu ke svým vlastním úkolům budou posíleni životem v modlitbě, který s mnichy sdíleli. Několik pokojů bude vyhrazeno rodinám a ženám.
Nadále budeme do komunity přijímat mladé muže, kteří přicházejí sami nebo ve skupinkách a přejí si okusit radosti i obtíže mnišského života. Od založení kláštera jich přišla již dobrá stovka, možná více. Všichni se nestali mnichy, ani zdaleka, naštěstí! Ale doufám, že si uchovávají vzpomínku na tyto pobyty, které by měly dodat jejich křesťanskému životu více pevnosti a opravdovosti.
Dům pro hosty stojí nedaleko kostela a je trochu vzdálený od budov komunity. Zpočátku budeme trochu tápat a shovívavost našich hostů bude ještě vystavena zkoušce. Většina bratrů je ještě ve formaci a všude je plno práce. Bratr hostitel proto hosty požádá, aby se podíleli na mytí nádobí, úklidu svých pokojů a jídelen. Nebudeme moci přijímat ty, kteří by rádi strávili v této krajině dovolenou. Nicméně i oni u nás naleznou vlídné přivítání a my jim pomůžeme zajistit ubytování v blízkém okolí.
Otec Jan, slovenský salesiánský kněz, zakončí v červnu svůj dlouhý pobyt mezi námi. Přál si vést půl roku intenzivnější život v modlitbě. Zakrátko se vrátí ke své službě mladým lidem. Žil jako my a s námi také pracoval. Nebylo to poprvé, co u nás kněží udělali tuto zkušenost. Prvním nutným omezením je schopnost žít v mlčení ... a opustit na několik měsíců mobilní telefon a internet. Jak náročné, ale jak osvobozující! Druhá podmínka je přesvědčit se během krátkého přípravného pobytu, že jim vyhovuje náš strohý život.
Nejlepší poděkování, které můžeme adresovat všem, kteří nám pomáhali vybudovat klášter, spočívá nade vší pochybnost v tom, že se pokusíme být – i když chabě, ale podle svých nejlepších schopností věrně – takovými, jak to od nás očekává Bůh a církev.
Letnice 2009