Homelie. Primiční mše otce Jana od Kříže
Jen málokdo z vás, bratři, zná otce Jana od Kříže, který uprostřed vás dnes slaví primiční mši. A ještě mnohem méně je mezi vámi těch, kteří vědí, kdo je to mnich a kdo je trapistický mnich. Pokusím se vám to vysvětlit.
Vraťme se k evangeliu. Ježíš žil 30 let v ústraní, to byl jeho skrytý život. Pak se dal poznat lidem. Jedním z činů, které stojí na začátku jeho veřejného působení, byl výběr učedníků: Šimona a Ondřeje, o něco později Jakuba a Jana. Byli to mladí muži, podobní ostatním, věřící, otevření. Ježíš přichází, zve je a oni ho ihned následují. Po tři roky budou žít s Ježíšem, aniž by kázali, křtili či někoho obrátili na víru; prostě budou přebývat s naším Pánem, sdílet jeho život, naslouchat mu, budou pozorovat jak žije, klást mu otázky, občas mu pomáhat, často aniž by dobře rozuměli jeho učení a jeho skutkům. Až po velikonocích začnou apoštolové jednat.
Mnišský život se podobá těm 30 letům, které Ježíš prožil v ústraní i těm 3 rokům, které apoštolové prožili s Ježíšem. Mnich je člověk, který žije skrytý život s Ježíšem. To je první stránka mnišského života.
Pochopení druhého aspektu mnišského života vyžaduje ještě hlubší zamyšlení. Uvědomme si, že na samém počátku nestálo rozhodnutí otce Jana od Kříže, který by si řekl: „Chci být mnichem a knězem, chci vést život zbožný, ctnostný a čistý, chci žít v poslušnosti a ve skrytosti…“ Ne! To Bůh ho povolal a on Boží povolání přijal.
Lidé jsou ještě ochotni smířit se s tím, že si někteří podivíni žijí, jak se jim zachce. Ale mnohem těžší pro ně je připustit – a to zvlášť dnes, kdy křesťanské hodnoty jako by mizely ze světa – že by se mladí, nadaní, sympatičtí lidé mohli zřeknout užívání svých darů (které otci Janu od Kříže nescházejí, je mimo jiné vynikajícím varhaníkem), že by se tedy tito mladí lidé mohli zříci oprávněných radostí a lidského štěstí.
Možná by nakonec byli ochotni schválit jejich zvláštní volbu – ovšem za podmínky, že budou prokazovat konkrétní, viditelnou službu druhým lidem. Mnich však vyvolává dojem, že žije daleko od lidí. Jenže právě proto je třeba si připomenout, že v životě nehrají důležitou roli jen peníze, zábava, diplomy, rozkoše atd. – i když se nás všechno kolem čím dál hlasitěji snaží přesvědčit o opaku.
Existují vyšší hodnoty: lidská láska, manželská věrnost, rodina, poctivost, pravdivost, umění, krása, nezištné jednání… A nad tím vším víra v Boha a modlitba.
Mladý muž, který odpoví na Boží povolání, souhlasí s tím, že se vzdává mnoha krásných a dobrých věcí – a to ne proto, že by jimi pohrdal, ale aby následoval Ježíše Krista! Ví, že se skrze svůj Kristu plně zasvěcený život podílí na spáse světa, že tajemně spolupracuje na odstranění válek, hladu, bezpráví, násilí a nemocí. Ví, že přináší pokoj do lidských srdcí.
To vše dnes slavíme, když stojíme shromážděni kolem otce Jana od Kříže. Jeho povolání je výjimečné a vzácné. Ukazuje na skrytou, nehmatatelnou sílu hodnot, které jsou stále častěji pošlapávány a vydávány opovržení. Nezmizí však a zůstanou navždy platné, i když je jen málo lidí, kteří v ně věří a řídí se jimi. Usilujme o to, abychom mezi ně patřili. Amen.
24. ledna 2009