Homilie otce opata v den povýšení převorství Nového Dvora na opatství
Povýšení vašeho kláštera na opatství je dobrou příležitostí k tomu, abyste si připomněli důvody své přítomnosti zde a upevnili ještě více své přesvědčení. Váš dům tak bude postaven na skále a ne na písku, jinými slovy na Bohu a jeho milosti a nikoli na lidských pocitech a úvahách.
Ještě před patnácti lety byly na tomto místě jen ruiny krásného barokního statku, který dříve bezpochyby sloužil – možná to bylo varovné znamení – jako letní odpočinkové sídlo vašim sousedům, opatům z Teplé. Dnes je zde komunita cisterciáckých mnichů, kteří zde žijí se svými nedostatky, ale s odvahou a vytrvalostí své povolání, chválí Boha a přimlouvají se za svět. Nikdy nezapomeňte, že všechno, co už bylo vykonáno – a je toho mnoho –, všechno, co je ještě třeba dokončit, má jen jediný cíl: umožnit těm, které sem Bůh povolal, život v důvěrném společenství s naším Pánem, život modlitby ve společenství bratří, v práci, tichu a odloučení od světa.
Váš klášter se stane opatstvím, to znamená, že nabude trvalého rázu a upevní se. Víte však, že trvalost a pevnost nejsou hodnotami, které se získávají a udržují snadno, bez úsilí. Trvalost a pevnost jsou Božími dary, o něž je třeba neustále prosit a které je třeba uvádět ve skutek den za dnem.
Trvalost, vytrvalost v mnišském životě spočívá v tom, že mnich, plní své všední povinnosti, dílem Božím počínaje, „aniž ochabne nebo uteče,“ a dokáže využít jejich monotónní, repetitivní povahy k tomu, aby je lépe pronikl a objevil jejich skryté bohatství.
Pevnosti mnich dosáhne, zaměří-li se na skutečné hodnoty, kterými jsou prostota, přímost, odvaha, trpělivost a citlivost.
Ten, kdo si počíná tímto způsobem, bude moci čelit nevyhnutelným bouřím, a nebude zaskočen, dostane-li se do nepředvídaných situací, které ho naopak posílí a učiní rozhodnějším.
Opatství předpokládá opata. Dnes ráno tedy zvolíte toho, kterému bude svěřena tato zodpovědnost. Je to příležitost k tomu, abyste se znovu rozhodli pro život v poslušnosti, která je tajemstvím, v němž se vaše svoboda bude moci plně rozvinout. Je to zároveň příležitost si připomenout, že ať už jsou slabosti a nedostatky této komunity jakékoli, naše přináležitost k ní je nezbytnou podmínkou k tomu, abychom uskutečnili své povolání, protože bez ní bychom nemohli činit nic.
Bůh doposud žehnal nejrůznějšími způsoby vašemu klášteru a nešetřil ani zkouškami, které pomáhají růst těm, kdo v nich dokáží rozpoznat jeho ruku. Věříme, že bude i nadále skrze radosti a bolesti žehnat tomuto novému opatství. Jedinou podmínkou je, aby mniši, kteří se zavázali, že zde budou žít, zůstali ve svém rozhodnutí čestní, přímí a neohlíželi se nazpět.
8. prosince 2011