Dopis přátelům
Květen 2008
Milí přátelé,
každý den nám pošta doručuje nejméně pět nebo šest dopisů, které ukazují, že náš klášterní život se neviditelně dotýká každého z Vás v tom nejskrytějším: v potížích, možná v samotě, v tíži skrytých životních zkoušek a utrpení, které trápí každého člověka a které může odlehčit pouze naděje. Chtěl bych, abyste toto poselství dostali před 24. květnem. Dál vysvětlím proč. Zatímco Vám píši, vypadá to, že jaro již definitivně přišlo. Velikonoční oheň jsme ještě připravovali v deseticentimetrovém sněhu. Bylo to nádherné. Čtyřicet dnů jsme se postili.. Umírněně... ale přece! Během pašijového týdne jsme zakryli kříže a sochy našeho kláštera. Modlit se k Panně Marii a nevidět její tvář, bylo skoro násilné. Ale taková omezení nám pomáhají i tělesně vnímat , co vlastně slavíme. O velikonoční noci květy opět zaplavily kostel, zvony byly připraveny vyzvánět, varhany hrát i kuchař již chystal svá překvapení. Člověk si oddychl.… Dobrá třicítka hostí a sedm až osm mladých, kteří v naší komunitě trávili sváteční dny, přijali, stejně jako my, oheň od paškálu. Za silného větru docela náročná operace. Jáhen, následován bratry, vstoupil do apsidy našeho kostela a nahlas předzpíval: Světlo Kristovo. Letošní slavení bylo obzvláště radostné.
V Římě během téže velikonoční noci pokřtil papež několik dospělých a mezi nimi i jednoho muslima a jednu Číňanku. Oceňujeme toto spojení obezřetnosti i veřejných činů, které pokojně hájí právo křesťanů být, kým jsou. V Sept-Fons, bratr pocházející z Libanonu až příliš důvěrně ví, jaké jsou vztahy mezi křesťany a muslimy v jeho zemi. Podle našich bratří ze Senegalu jsou u nich tyto vztahy pokojnější. Vyhověli jsme jejich žádosti a v jedné ze senegalských vesnic jsme postavili i s Vaší pomocí, malý farní kostel. V červenci tam otec Augustin, náš účetní, společně s otcem Šebestiánem ze Sept-Fons , odvezou zvon. Ten který vyzváněl při našich bohoslužbách od založení kláštera až do posvěcení kostela. Senegalští bratři chtěli, aby zvonice byla alespoň tak vysoká jako věž mešity. Tento způsob soutěžení není špatný. A křesťané v Číně? Tím se dostáváme k hlavnímu tématu mého dopisu. Slyšeli jste o poselství, které Benedikt XVI. zaslal katolické církvi v této zemi? Žádá nás, abychom se 24. května, o svátku Panny Marie, Pomocnice křesťanů, uctívané v chrámu Šen-šan v Šanghaji, modlili za svobodu církve v Číně. Jak bychom mohli my, mniši, kteří jsme svým posláním zasvěceni modlitbě a Vy, kteří víte, co znamená nesvoboda, jak bychom mohli nechat bez odezvy tuto výzvu? Dopis, který nyní čtete, má množství adresátů. Mezi nimi početné rodiny, farnosti i řeholní komunity. Mnohé z nich toto poselství osloví. Budeme-li se všichni modlit spolu s celou církví, je naděje, že se snad věci pohnou. Kéž mohou křesťané, kněží i mniši v Číně a celé Asii, svobodně žít a modlit se. Svěřuji i Vám tento úmysl.
A nyní něco k ekonomice. Nejprve o našem klášterním hospodaření. Učíme se je provozovat s odstupem. Pracujeme pečlivě, aniž by však starosti s tím spojené ovládly celou naši existenci. Sen o prodávání naší hořčice do Ruska ztroskotal. Otec celerář ze Sept-Fons nás naštěstí dostal ven ze slepé uličky, ve které jsme se tím pádem ocitli. Stavba ovčína konečně začala a stavba domu pro hosty stále ještě pokračuje. Tedy nic nového. Podívejme se proto za horizont kláštera. Mnišský život nás učí skrze odříkání, která před nás staví, i skrze kontakt s bratry pocházejícími z různých prostředí, které Prozřetelnost přivedla do našich dvou klášterů, vnímat realitu, která sahá dál než stín naší vlastní zvonice. Život v klášteře obrací naše zraky i k těm, kteří nám nejsou bezprostředně nablízku. Pomáhá nám pochopit jejich potřeby a způsob života. Rozšiřuje naše starosti i na vzdálené osoby a kraje. A v tom je, myslím, poklad, o který se s Vámi můžeme podělit.
Před několika léty nám jeden dobrodinec poskytl dar, který nás na několik týdnů vysvobodil z úzkých. Stavěli jsme tehdy kostel a naše náklady byly značné. Když jsem se stavoval v Praze, vzal jsem s sebou pár skleniček marmelády ze Sept-Fons pro jeho děti a setkal jsem se i s jeho manželkou, abych jí poděkoval. Odpověděla mi: „Ale za co, otče? Vy děláte něco užitečného, my to můžeme dělat s Vámi a tak nám neděkujte. Vám patří naše uznání a Bohu náš dar.“ Tito lidé, a o tom nepochybujte, zůstali našimi velmi blízkými přáteli, tak jako každý z Vás.
Modlíme se za Vás a počítáme s Vaší modlitbou. K naší radosti se však naše poselství dostávají i k některým našim přátelům, kteří nesdílejí naši víru. Proto bych spíše řekl: „Dávejte nám i nadále své přátelství. A pokud máte potřebnou milost i svou modlitbu.“
Bratr M. Samuel, převor
Únor 2015
2. září 2014
Podzim 2013
5. července 2013
10. března 2013
Několik týdnů před Vánocemi 2012
2. září 2012
Letnice 2012
11. ledna 2012
30. září 2011, Svátek svatého Jeronýma
1. května 2011
2. září 2010
Květen 2010
29. ledna 2010
Letnice 2009
Únor 2009
2. února 2008
2. září 2007
5. července 2007
2. září 2006
25. března 2006
2. února 2006
2. září 2005