Dopis přátelům
30. září 2011, Svátek svatého Jeronýma
8. prosince 2011, dá-li Bůh, klášter Nový Dvůr se stane opatstvím
Milí přátelé,
Generální kapitula našeho řádu, která se konala v měsíci září v Assisi, rozhodla o povýšení našeho převorství na opatství. Devět let po založení tak naše komunita dosáhne své kanonické zralosti. Je snad vše vyhráno? Můžeme již usnout na vavřínech? Zcela jistě ne. Těchto devět let naučilo ty z nás, kteří to snad ještě nevěděli, že Boží dary jsou vždy dávány slabým lidem a věrnost, byť co nejupřímněji míněná, je smíšena s nedokonalostí a někdy se značnými útrapami. Za tímto konstatováním je jen realismus zbavený naivity a založený na milosti. A to není málo…
Jednou bude třeba napsat historii oněch let, kdy se naše sny tříštily o každodennost, jež byla tvrdší než ony sny, ale nekonečně krásnější a slibnější. První zakladatelé, kteří odešli ze Sept-Fons 15. srpna 2002 ve svátek Nanebevzetí Panny Marie, aby 20. srpna, na svátek svatého Bernarda, založili klášter, pak mniši, kteří se k nim připojili, a konečně ti, kteří přijali hábit, složili sliby či byli vysvěceni na jáhny nebo kněze v našem klášteře, ti všichni utvářeli jeho identitu. Dnešní Nový Dvůr je plodem naší upřímnosti i naší nešikovnosti, naší dobré vůle i našich nedbalostí, naší vytrvalosti v modlitbě i našich roztržitostí. Několik čísel:
Během devíti let byl celý žaltář odzpíván od poloviny noci do soumraku téměř pětsetkrát. Až 8. prosince komunita zvolí – za přítomnosti otce opata, otce učitele ze Sept-Fons a několika bratrů, kteří nás věrně doprovázeli během těchto let – svého prvního opata, bude mít za sebou dvanáct tisíc čtyři sta padesát žalmů zpívaných střídavě oběma chóry, ve sledu všedních dní, přerušovaném čas od času svátky a slavnostmi. Zvon, který nás budí v dormitáři, vytrhuje ze skriptoria nebo od práce, abychom šli do kostela, svolává večer na hodinu zpěvu, čistění zeleniny nebo k četbě, zazní v klášteře dvacet tři tisíckrát. Provazy zvonů, které ze střechy kostela oznamují okolní krajině začátek bohoslužeb, proměňování při mši nebo modlitbu Anděl Páně, tak rychle opotřebováváme, že je bylo zapotřebí často vyměňovat. Jednou nebo dvakrát provaz dokonce spadl na vyděšeného zvoníka. Ostatní přitom měli potíže zachovat vážnost. Každý den ministrant přistupuje k oltáři, aby zapálil svíčky před slavnostním slavením mše svaté… A Bible? Jednou v poledne jsme v refektáři poslouchali po dlouhých týdnech sucha četbu z Proroků, která oznamovala: „Místo deště sešle Hospodin na tvou zemi prach a písek.“ Naše studně byly vyschlé a dělníci vířili prach dokonce i v kuchyni. Tehdy jsme pochopili, že Písmo je konkrétní slovo pro každý den. Jednou večer, při nešporách v provizorní kapli, se rozpoutala průtrž mračen. Když jsme v sandálech a v hábitech, s lopatami a krumpáči vyběhli ven, abychom uchránili naši novou křížovou chodbu potopy, a když jsem úplně zmizel v jedné obrovské louži, viděl jsem, že Bůh má smysl pro humor.
Otec Jeroným odhadoval, že než mnich získá počátek zkušenosti s životem modlitby, musí opotřebovávat svá kolena po pět tisíc hodin před svatostánkem – jde o pouhý záběh, jak píše; rychlý výpočet, který bere v úvahu rytmus každého dovoluje prohlásit, že toto postupné zabíhání se, které stále ještě probíhá u těch nejmladších, bylo nejstaršími zakladateli dávno překročeno. Je-li to pravda – to je tajemství každého z nás –, strávili jsme všichni společně, přidávajíce své obětní dary jedny k druhým, tisíce hodin v mlčenlivé modlitbě, v blízkosti našeho velkého Boha.
Tyto nezvyklé „statistiky“ stačí, aby Vás přesvědčily, že celý mnichův život je organizován tak, aby obrátil jeho srdce k Bohu. Přátelství, které se utkalo mezi Vámi a námi dokazuje, je-li toho ještě třeba, že jediným cílem našeho mnišského života není jen naše osobní posvěcení. Vlivem milosti též působí, že se k Bohu přibližuje velké množství lidí, kteří kráčejí k němu nebo se od něj vzdalují. Zpěvem mnichů, jejichž srdce je v souladu s jejich hlasem, chválí Církev neúnavně svého Stvořitele a Vykupitele. Coby neviditelné plody našeho každodenního života získávají misionáři odvahu, nemocní snášejí své bolesti s větší trpělivostí, nevědomost ustupuje, hlad a chudoba nachází konkrétní léky; věrnost manželů se upevňuje, mladí jsou chráněni ve své nevinnosti, starci vyzařují dobrotu a moudrost…
Pro jednou Vás ušetříme výčtu našich prací a finančních starostí. Znovu se objeví po svátcích. Tento rok nedostanete kalendář. Dá-li Bůh, aby 8. prosince bratři zvolili jednoho z nás, bude nový opat požehnán plzeňským biskupem několik dní poté. Dostanete pak v prvních týdnech roku 2012 brožurku, která bude připomínat tyto památné události.
Křesťanský život – pro nás mnišský život – není procházkou růžovým sadem. Není ani každý den slzavým údolím, ačkoli to zpíváme na závěr kompletáře v Salve Regina. Někdy na nás dopadaly hromy a blesky. Otřepali jsme se a šli dál. Křesťanský život nabízí možnost prožívat s Pánem, v jeho důvěrné blízkosti a v jeho přátelství, radosti a útrapy, které se dostavují. Mladí lidé stále klepou na dveře našich klášterů v Sept-Fons, v Novém Dvoře i v zapadlých koutech vzdálených zemí. Toto léto se okruh rozšířil: přišli z Německa, Litvy, Polska, Slovenska, Srbska… Vrátí se tito mladí muži? Co z nich bude za pět, za deset let?
Děkuji, že jste nás provázeli během těch let, a děkuji, že s námi pokračujete v tomto nedokončeném díle. Dokud budou lidé, budou mniši. A dokud budou mniši, budou potřebovat přátele, aby podporovali prostředí, ve kterém se uskutečňuje jejich povolání. Děkujte Bohu s námi za to, co se uskutečnilo, a proste ho jako my, abychom dostáli svému úkolu, aby podporoval naši věrnost a ušetřil nás příliš těžkých zkoušek. Spoléhejte na naši modlitbu, tak jako my spoléháme na Vaši.
S věrnou vzpomínkou a vděčností
Br. M. Samuel, převor
Únor 2015
2. září 2014
Podzim 2013
5. července 2013
10. března 2013
Několik týdnů před Vánocemi 2012
2. září 2012
Letnice 2012
11. ledna 2012
1. května 2011
2. září 2010
Květen 2010
29. ledna 2010
Letnice 2009
Únor 2009
Květen 2008
2. února 2008
2. září 2007
5. července 2007
2. září 2006
25. března 2006
2. února 2006
2. září 2005