Dopis přátelům
29. ledna 2010
Krávy hubené a krávy tučné: naše ekonomická budoucnost bude ta,
kterou vybudujeme moudře.
Milí přátelé,
nedávno jsme oslavili 25. výročí smrti otce Jeronýma, zesnulého 29. ledna 1985. Zná ho málokdo z Vás. Na našich stránkách naleznete několik úryvků, které Vám ho představí. Mnich a kněz ze Sept-Fons, otec Jeroným (1907–1985), dokázal naší generaci důvtipně a pružně předat to, co obdržel. Vděčíme mu za to, že jsme mnichy. První úryvek, vybraný ze statě „Má taktika pro dnešní dobu“ nenabízí zázračné řešení pro současné těžkosti. Otevírá dveře, přesunuje hlavní zájmy, upoutává pozornost jinam, než kam ji spontánně směřujeme. Druhý úryvek je poctou jednomu mnichovi, bratru Jakubovi, kterého otec Jeroným velmi obdivoval. Pokud si chcete tyto texty přečíst, klikněte zde.
Zima byla všude tuhá. V Novém Dvoře zmizela pod silnou vrstvou sněhu klášterní studna a betlém, chráněný barokním průjezdem, se pravidelně pokrýval tenkou bílou vrstvou, což mu dodávalo realistického vzhledu. V Sept-Fons napadlo několik centimetrů – několik milimetrů! – sněhu, což je nyní vzácná událost. To žertuji, neboť ve Francii byla zima také drsná. Příroda jako by usnula. To jsou okamžiky stvořené pro přemýšlení. Kromě výroby štěpky, kterou topíme, je práce méně naléhavá, hosté jsou vzácnější, protože cesty jsou obtížné. Ve vánočním dopisu jsem Vám psal, že brzy budeme muset učinit jistá rozhodnutí. Jsou ekonomického rázu. Současná krize nemá tak dramatické účinky, jak bylo možné se obávat, i když mezi Vámi a v našich rodinách byli mnozí nuceni omezit svůj způsob života. Koncem ledna navštívil klášter jeden profesor ekonomie. Řekl nám: „Jako lidské tělo je i ekonomie někdy zdravá, někdy nemocná, to je normální. Nenormální byl náš nedostatek prozíravosti. Když Josef oznámil faraonovi sedm let-krav tučných a poté sedm let-krav hubených, navrhl, aby byly v prvních sedmi letech nashromážděny zásoby. My jsme měli dvacet let tučných krav, a místo abychom dělali zásoby, zadlužili jsme se. Co budeme dělat v letech krav hubených, které přicházejí?“
Prostý život, na který jsou mniši zvyklí, je chrání před nikdy neukojenou přitažlivostí velkého množství předmětů, které se nám přestanou líbit, jakmile je získáme. Měli bychom hledět někam jinam. Právě k tomu nás mnišský život vybízí. Přesto mají ekonomické otázky v našich komunitách své místo. Jak zorganizovat práci, aby nám umožnila žít a udržovat přinejmenším částečně naše budovy, aniž by její tempo dusilo život, který vedeme? Správné nasměrování naší výroby má rovněž svou důležitost. Jelikož se jedná o pečlivou řemeslnickou malovýrobu, přirozeně jsou naše výrobky dražší, než ty průmyslové. Přesto se snažíme vyhýbat se zbytečně přepychovým předmětům. Jde o to pokusit se uniknout – přinejmenším částečně – oné spirále, do níž vstoupil západní svět. Navzdory této obezřetnosti musíme ještě stavět a udržovat.
Budova v Sept-Fons, ve které se vyrábějí dietetické produkty a marmelády, je stará a příliš těsná. Ze země začíná vyrůstat nová budova. Ekonomika kláštera je solidní, proto bude stavba financována z jejích výtěžků. Avšak údržba klášterních budov převyšuje možnosti samofinancování. V Novém Dvoře je již také třeba rozšířit prostor. Zamýšlíme začít stavět na jaře 2011 budovu, ve které bude dílna pro výrobu hořčice, laboratoř, sklep pro zeleninu ze zahrady a ovoce ze sadu, malá dílna pro práci v zimě, kanceláře celeráře, podceleráře a účetních. I tato budova bude z větší části financována z výtěžku naší práce a nevelkou půjčkou. Avšak tyto náklady, které bude třeba uhradit v krátkých lhůtách, naprosto pohltí naše prostředky. Proto bychom Vás chtěli požádat, abyste tento rok a po dobu prací, které budou rozloženy na dva roky, přispěli na provoz komunity. Bez Vás to nezvládneme. Přejete-li si vědět více o programu prací, napište nám. Chtěli bychom vědět, zda-li se můžeme spolehnout na vaši pomoc. Cílem těchto investic není nic jiného než poskytnout mladým lidem, kteří přicházejí do našich komunit, prostředí uzpůsobené k mnišskému životu
Jednou z hlavních ctností, kterým nás učí klášterní život, je naštěstí i trpělivost... Psací stoly ve skriptoriu jsou všechny obsazené. Objednali jsme pět dalších. I v učebně chybí stoly! Žádný z těchto výdajů není nijak velký, ale když se sečtou... Vedle kláštera se nám v minulém roce podařilo vybudovat novou garáž. Belgičtí přátelé nám zdarma věnovali traktor John Deere, dvacet pět let starý, ale velmi dobře fungující, a s ním i vše potřebné k sečení a balíkování sena. Tyto stroje jsou nyní pod střechou a naše ovce jsou letošní zimu krmené vybraným senem. Dostali jsme i ojeté auto, které nám prokazuje neocenitelné služby. Mezi kotelnou a zahradou je pustý pozemek, blátivý, když prší, kluzký, když sněží, každopádně nepříliš vábný. Naším záměrem je postavit opěrnou zeď, aby se terasou vyrovnal svah, vysadit kolem zdi řadu stromů a přistavět tam několik dřevěných kůlen na ukládání zahradního nářadí, materiálu na údržbu venkovních prostor a včelařskou dílnu. Bude to hezké, v našem duchu a nebude to zbytečně drahé. To je největší projekt roku. Konečně, bratr Ondřej horlivě podněcuje celeráře k nákupu staršího bagru, aby se, jak ujišťuje, ušetřilo. Ledaže by někdo z Vás měl nějaký ve své garáži! Investice se nám vrátí, jakmile s tímto strojem vyhloubíme základy budovy pro dílny.
Čtvrtina komunity v Novém Dvoře a čtyři poslední bratři, kteří vstoupili do noviciátu, jsou konvertité. To je povzbuzující: Bůh může povolat ke své službě osoby, které nešly obvyklou cestou. Jací jsou tito mladí lidé? Nadšení a nestálí, citliví a úzkostliví, ušlechtilí a často manuálně nešikovní, zcela neukáznění a přesto dychtící po trvalém úsilí. Jeden z nich mi nedávno řekl: „Očekávám od Vás dobrotu, ale ještě více pevnost.“ A jiný: „Až do deseti let jsem byl řádně vychováván v křesťanské rodině; ale pak, ve škole, mě nikdo do ničeho nenutil.“ Tito mladí lidé nejsou zodpovědni za své zásadní nedostatky, my se však nemůžeme zřeknout odpovědnosti, kterou nám nastalá situace ukládá. Svatý Benedikt říká, že klášter je škola služby Pánu. Je tedy třeba uložit této mládeži, aby se znovu chopila školních sešitů. A Bůh ví, jaká je jejich žízeň!
Hned po Velikonocích přijedou kněží z plzeňské diecéze spolu s naším biskupem do kláštera oslavit rok svatého Jana Marie Vianneye. Povím Vám o tom v příštím dopise. Do té doby Vám přeji požehnanou postní dobu. Postní dobu, která, až tento dopis obdržíte, bude již dávno zahájena či se dokonce bude blížit k závěru. Proto už dnes připojuji i přání požehnaných Velikonoc. Spoléháme na Vás a na Vaši modlitbu. Spoléhejte na tu naši.
S upřímným pozdravem
Br. M. Samuel, převor
Má taktika pro dnešní dobu
Únor 2015
2. září 2014
Podzim 2013
5. července 2013
10. března 2013
Několik týdnů před Vánocemi 2012
2. září 2012
Letnice 2012
11. ledna 2012
30. září 2011, Svátek svatého Jeronýma
1. května 2011
2. září 2010
Květen 2010
Letnice 2009
Únor 2009
Květen 2008
2. února 2008
2. září 2007
5. července 2007
2. září 2006
25. března 2006
2. února 2006
2. září 2005